Z praxe exekutora

Z praxe exekutora – příběh o nezdárném synovi

Petr se těšil po dlouhém dni v práci na svou manželku Janu. Dnes toho bylo celkem dost. Vyskytnul se nějaký problém se zakázkou, která byla dělána pro zahraniční klienty. Což je vždy nemilé. Navíc je třeba zaučovat nového kolegu na pozici pracovníka tuzemské expedice. Petr už se viděl v pohodlí domova, kde si dá s Janou konečně pořádné kafe a popovídají si spolu o tom, jak se dnes každý měl. Taková byla Petrova představa o klidném večeru doma. Ovšem po příchodu na něj čekalo nemilé překvapení v podobě nečekané zprávy.

Nečekané překvapení

Jana totiž ve schránce našla lístek s apelem pro vyzvednutí obálky s pruhem. Lístek byl adresován jejich synovi Davidovi. O tom, že jejich nejmladším syn má nějaké problémy, Jana a Petr už nějakou dobu věděli. Samozřejmě je to trápilo, ale život šel prostě dál. Měli ještě dvě další děti, které už žily také samy se svými novými rodinami. Takže se jim i díky třem malým vnoučátkům dařilo zapomenout na to, že se
nejmladší syn často i pár měsíců neozve. Někdy zavolal. A před měsícem dokonce přišel na návštěvu. Každopádně bylo vidět, že se mu nedaří nejlépe. Vypadal zanedbaně a potřeboval peníze. Petr si jej vzal stranou tak, aby o tom manželka nevěděla, a dal mu pár tisíc s tím, že si má dát svůj život trochu do pořádku. David sliboval, že si najde lepší práci a uspořádá si své finanční i osobní záležitosti. Nakonec ten večer dopadl moc hezky. Všichni si pěkně popovídali o společném životě v minulosti a o tom, že se brzy všechny problémy určitě zase vyřeší. Po společné večeři se David rozloučil a odešel domů. Bydlel už dva roky v podnájemním bytě v centru města. Odstěhoval se tam po neshodě s rodiči, kteří mu dle něj nerozuměli. David byl vždycky tak trochu problémové dítě. A situace se příliš nezměnila ani s příchodem jeho dospělosti.

Zdánlivé řešení

Bylo třeba jednat. Lístek ve schránce si žádal řešení. Petr vytočil číslo svého syna. David mu telefon zvedl. Domluvili se, že si David pro lístek přijde sám někdy příští týden a pro dopis si zajde. Petr byl samozřejmě zvědavý a ptal se svého syna, jestli náhodou neví, co by mohlo v obálce být. David pouze odvětil, že čeká nějaký dopis z úřadu a ať se s tím netrápí. Že o nic nejde. Petr se tedy uklidnil a konečně si dal svou vysněnou kávu v pohodlí domova. Petr záležitost s lístkem odsunul na druhou kolej. V práci bylo stále co řešit. Problémová zakázka stále
nebyla vyřešena ke spokojenosti klienta. Nový spolupracovník potřeboval intenzivní vedení. A ještě nemohl pracovat zcela samostatně. V pátek večer si Petr znovu vzpomněl na lístek položený na poličce a zavolal Davidovi. David telefon nebral. Ale zavolal sám další den v sobotu odpoledne. Zněl klidně a říkal, že dopis vyzvedl na poště i bez lístku. Prý stačila občanka. Petrovi se to sice úplně nepozdávalo, ale rozhodl se
svému synovi věřit. Ještě jej pozval na večeři. David se omluvil, že má směnu v práci a dorazit nemůže. Ale prý zavolá později. Tím byla záležitost s dopisem pro Petra vyřešená.

Nezvaná návštěva exekutora

Uplynulo pár týdnů. Petr se vrátil do kanceláře z porady s vedením a na svém telefonu objevil sedm zmeškaných telefonátů od manželky. To nebylo běžné. Jana Petrovi do práce často nevolala. Jen když bylo potřeba například něco urgentně zařídit nebo nakoupit. Hned věděl, že se určitě něco děje. S obavami vytočil manželčino číslo. Telefon zvedla uplakaná Jana. Mluvila rychle a Petr díky jejímu pláči příliš nerozuměl významu slov. Bylo to něco o exekutorovi, policistech, Davidovi a zabavování majetku. Petr se omluvil z práce a jel rychle domů zjistit, co se skutečně děje. Doma skutečně našel svou manželku v slzách. Policisté byli vstřícní a snažili se ji do příjezdu manžela utišit. Se skutečností, že exekutor přišel zabavit majetek z pověření soudu, ovšem nic dělat nemohli. David totiž měl trvalý pobyt hlášený stále na adrese svých rodičů. Z pohledu úřadů tak na tomto místě stále bydlel. Dopis si samozřejmě nevyzvedl a na telefonát rodičů už nereagoval. Nikdy také rodičům nesdělil místo svého skutečného pobytu. Vždycky chodil na návštěvu jen on k nim. Petrovi a Janě se nepodařilo syna kontaktovat. O astronomicky vysokém dluhu svého syna se dozvěděli až od exekutora.

Komentáře
  1. Zuzana napsal:

    Trochu mě zmátl titulek, ale je to velice dobrý článek. Opravdu mě z toho zamrazilo v zádech.

Napsat komentář: Zuzana Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů